Právě si prohlížíte 4 důvody proč nechat dítě, ať se nají samo už od 6. měsíce (metoda BLW)

4 důvody proč nechat dítě, ať se nají samo už od 6. měsíce (metoda BLW)

Dítě má 6 měsíců a je na čase začít s krmením… Přišlo mi to brzo. A vůbec se mi do toho nechtělo. Už jenom to slovo! Příkrmy. Co to je? Už to slovo zní nechutně. Jak se to dělá? Co vlastně ten drobeček může jíst?

Takže teď budu další rok jen mixovat a mixovat? Honit dítě se lžičkou v ruce? Házet to do něj jako do míchačky? Přemlouvat ho a prosit? Počítat lžičky? Za babičku, za tatínka… NEEEEE! TAK TO NECHCI! ALE JAK JINAK?

Někde na internetu na mě vyskočila zkratka BLW v souvislosti s jídlem pro miminka. Nikdy předtím jsem o tom neslyšela a tak jsem začala pátrat… 

Jakmile jsem zjistila co je to BLW a proč je lepší dávat dítěti jídlo do ruky než krmit lžičkou, měla jsem jasno. 

Tohle je ideální cesta pro nás! Proč?

Důvod č. 1: Najím se já.

Žádné čekání na to, až dítě usne nebo se radovat z toho, že mě třeba jednou denně nechá se v klidu najíst, jako bonus. Nebo nehrozí nechat to zajít až tak daleko, že prostě někdy nedostatkem energie odpadnu. To ne!

Kojení a péče o dítě 24 hodin denně je opravdu náročná činnost, ke které musíte někde tu energii získat. Co třeba z jídla?

Máma je najezená, spokojená a plná energie.

A tak by to mělo být. Nejen s jídlem, ale i ve všech ostatních životních oblastech. Já jsem na prvním místě, vždycky. Ne dítě, ne manžel, ne tchýně, ne šéf, ale JÁ! 

Zní to sobecky? Možná. Ale říká se tomu sebeláska. Když mám ráda sama sebe, dělám to, co chci já, a ne někdo jiný, tak jsem šťastná.

Nevěříte? Zkuste začít jídlem a uvidíte. 

Jak na to? Když mám hlad, najím se. Ať se děje, co se děje. 

Ano, samozřejmě pokrývám potřeby dítěte, ale zároveň nezapomínám na ty svoje, a to se maminkám (zvláště u prvního dítěte) může snadno stát (vím o čem mluvím, ale o tom zase třeba jindy).

Dítě se ode mě učí, jak se mít rádo a jak si vychutnat jídlo i život.

Důvod č. 2: Dítě je samostatné, rozvíjí se, a bude mu chutnat.

Prcek se nají sám a hodně se toho naučí. Rozhodne se, co ochutná a co ne. 

Neuvěřitelně rychle se rozvíjí jeho motorické schopnosti, protože má možnost velmi často trénovat, jak zacházet s jídlem. 

Stane se z něj spokojený jedlík. Naučí se samostatnosti. V restauraci nebo na návštěvě každého okouzlí, jak je šikovný. A brzo sní tolik, že na něj bude babička pyšná.

Musím říct, že jsem opravdu vděčná, že jsem se o metodě BLW vlastně náhodně dozvěděla (ale nic se neděje náhodou, že?). Vyplatilo se dát mu svobodu a držet se zpátky. Jediné, co jsem musela vyřešit bylo, jak vlastně začít. A taky netrápit se úklidem.

Největší odměnou mi je syn, který se sám nají doma i v restauraci. Má moc šikovné ručky. A hlavně dává přednost špenátu před bramborem a miluje fazole!

Důvod č. 3: Neuvěřitelná úspora času, peněz i jídla

Vyhnete se mixování, rozmačkávání, mixování, strouhání a zase mixování a hlavně krmení! A to je obrovská úspora času. Navíc jíte společně, takže žádné on jí teď a já pak. Teď uvařím jemu a pak sobě. Vařím jednou, jí celá rodina. Každý jak umí.

Pokud vás příprava jídla pro dítě začne bavit jako mě. Vaření je pro mě relax a zábava. Pak samozřejmě nad tím strávíte času víc, ale v tomto případě je to, myslím, v pořádku.

Vařím ze základních potravin, většinou jedno jídlo pro všechny. Díky tomu šetříme a myslím, že celkem výrazně (dětské výživy nejsou žádná levná záležitost). A navíc nejsou skoro žádné zbytky. Vše se sní, není co vyhazovat. Takový zero waste přístup. 😊

Důvod č. 4: Jídlo neřeším, jídlo si vychutnávám.

Tento důvod mi odhalila až zkušenost. Chtěla jsem, aby jedl zdravě, každé sousto rozhoduje o zdraví dítěte! A řešila jsem to.

Jednu chvíli jsem opravdu měla pocit, že je to celé jen o jídle. A já jsem to řešila fakt hodně a synovi potravinové alergie to ještě umocnily (nebo se objevily kvůli tomu?).

Není nic horšího než stres u jídla. Vaše dítě přesně ví, jak se cítíte

Znáte to? Uvařím dítěti ten nejvíc bio domácí jahelný knedlíček s tou nejčerstvější a nejšťavnatější zeleninkou z ekozemědělství. 

Jsem schvácená přípravou jídla. Teče ze mě, protože nestíhám a těším se, až si v klidu sedneme ke stolu a sníme to. Mám hrozný hlad!

V duchu si říkám „hlavně na něj netlačit“. Ale modlím se, aby aspoň jeden ten „pos…nej“ knedlíček snědl.

Mě se to stávalo. Měla jsem pocit vítězství nad časem i sama nad sebou. Kolik jsem toho zvládla a jak jsem skvěle uvařila. Jak je to dobrééé!

Ale byla jsem úplně zchvácená.

A dítě to neocení. Nechce mámu, která je vyřízená a furt jen něco míchá v kuchyni. Chce mámu, která je s ním.

A pak může nastat nepochopitelné odbíhání od stolu, odmítání jídla, bolení bříška atd.

A pak si říkám: „Z čeho to to dítě má, vždyť jíme tak zdravě!“ 

Ale nezdravě myslím, a to je ještě horší. 

Tak pryč s těmi negativními myšlenkami a podáváním vrcholných výkonů. Jsem dost dobrá, i když jen napařím zeleninu. Nemusí to být menu, jako z restaurace s michelinskou hvězdou.

Důležitější než CO, je JAK jím.

Už to nehrotím. Nevařím hromady zdravého jídla za každou cenu. Nemusím vařit každý chod. Snažím se, abychom jedly správně. Dobré suroviny, snadno a rychle připravené a pohoda u jídla.

Toto bylo naše rozhodování a naše zkušenosti. Jak to řešíte vy? Necháváte prcka, ať se nají sám nebo vládnete lžičkou vy? Nebo se teprve rozhodujete?

Přeji vám a vašemu dítěti spoustu zábavy při společném jídle.

Gabi

Podporuji maminky v objevování kouzla svobody (nejen) v jídle. Jsem maminka prcka, co jí sám už od 6 měsíců. Vychutnáváme si společně jídlo i každodenní okamžiky, které spolu trávíme doma, na cestách nebo když jen tak jsme. Více v mém příběhu...

Napsat komentář