Stalo se vám někdy, že jste si něco moc přáli, intenzivně jste na to mysleli a pak se vám to splnilo? Náhoda? Ani náhodou!
Když jsem začala řešit, jaké první jídlo budu dávat svému synovi, byla jsem z toho úplně šílená. Měla jsem nastudováno všechno o tom, jak maso, mléčné výrobky, lepek a cukr škodí zdraví.
Sjela jsem všechny online kurzy a webináře na téma stravování. Načetla jsem spoustu knížek. A rozhodla jsem se, že nechci, aby moje dítě ochutnalo jakoukoliv z těchto potravin minimálně do jeho 3 let.
Já sama jsem měla asi 2 roky intoleranci na laktózu, což jen moje rozhodnutí potvrzovalo.
Těhotenství mi intoleranci vyléčilo, ale v tu chvíli jsem to nevnímala a nedokázala jsem pochopit, proč se to stalo. Možná by mi to ušetřilo spoustu trápení. Ale stalo se, co se mělo stát. A o tom snad někdy příště.
Rozhodnutí padlo
Byla jsem skálopevně přesvědčená o tom, že je to tak správně. Já když se pro něco rozhodnu, tak to prostě dodržuji do puntíku.
Po nějaké době mi způsob stravování, který jsem si zvolila, začali zpochybňovat nebo komentovat další lidé (tchýně, pediatr, sestry, kamarádky). Každý měl svůj názor. Víceméně všechny potvrzovaly to, že ten můj je špatný, divný.
I přesto jsem byla přesvědčená o tom, že nechci tyto potraviny synovi dávat. Jak to vysvětlit ostatním? „Nechci“ nestačilo. Bylo mi jedno, co si myslí. Já rozhoduji o tom, co bude jíst mé dítě. Já vím, co je pro mé dítě nejlepší.
Ale někteří tito lidé budou se synem přece trávit čas. Někdy mu i něco k jídlu nabídnou nebo pro něj uvaří. Nemůžu přece být pořád u toho! Vysvětlovala jsem, proč nechci, aby některé potraviny jedl. Někteří poslouchali, jiní vymlouvali a další nesouhlasili a doporučovali.
Hloupý nápad
Přemýšlela jsem o tom až moc. A jednou mě napadlo, že by bylo jednodušší, kdyby měl taky intoleranci. Nemusela bych nic vysvětlovat. A sama jsem se až lekla toho, že mě to vůbec napadlo.
O půl roku později, když už měl syn ekzém a výsledky testů potvrdili alergii na vejce, sezam, mák a arašídy. Vyděsilo mě to.
Proč zrovna on? Proč zrovna moje dítě? Proč zrovna já? A pak mi lékaři doporučili pro jistotu vynechat i mléčné výrobky. A v tu chvíli se mi tak nějak zvláštně ulevilo. Nemusím nic vysvětlovat, mám to potvrzené, nemusí to jíst. Nesmí to jíst!
Je to ujetý, že? Samozřejmě, že jsem nechtěla, aby můj syn měl alergie a aby trpěl ekzémem. A není to jediný důvod, proč se mu to stalo. Také k tomu přispělo spousta dalších okolností a příčin, o kterých píši i ve svém příběhu. Ale možná by se to projevilo jinak. To ale nikdo neví, protože se to nestalo.
Ani ve snu mně nenapadlo, co může moje nevědomé přání způsobit. Co jsem na nás přivolala jsem si uvědomila až mnohem později, když už jsme se alergií i ekzému zbavili.
Samozřejmě se pak dostavil pocit viny. Obrovský, nekonečný a sebetýrající pocit viny. Ten ale nikomu nepomůže. Jen všechno zhoršuje a já jsem se točila v bludném kruhu.
Stalo se, co se mělo stát a jsem za to vděčná
Něco se prostě muselo stát. Něco, co mě zastaví, probudí a povede tím správným směrem. Abych si uvědomila, že nejsem na správné cestě.
Abych se probrala z toho negativistického nastavení. Abych se uvolnila. Abych začala žít tak, jak chci. Abych byla šťastná. Zní to divně? Ale je to tak. A přesně to se mi stalo.
První a asi i to nejtěžší krok byl pro mě odpustit sama sobě. Nejen za toto hloupé přání, ale i za všechny ostatní vlivy, kterým jsem neuměla zabránit.
Odpustit si, že jsem syna neochránila před alergií a ekzémem. Je to v pořádku, posloužilo to, jak mělo.
Nikdy nepřestanu děkovat za to, že mi syn ukázal na své kůži a žaludku, jak jsem pro něj nestravitelná. Děkuji mu z celého srdce.
Nic jiného by mě asi takhle neprobralo. Nebyla bych tam, kde jsem teď. Nepsala bych tyto řádky. Neradovala bych se z každého okamžiku.
Jak to vymazat a využít jinak
Dřív jsem věřila na náhody. Stávaly se mi často, což mi je potvrzovalo. Pak jsem ale začala být trošku vnímavější k tomu, jak se cítím, co si myslím a jak to ovlivňuje mě, syna i okolí.
A je moc zajímavé pozorovat, jak všechno se vším souvisí. Jak moje myšlenky řídí to, jak se chovám i jak se ostatní chovají ke mě. I to, jaké situace zažívám.
Teď se snažím každou negativní myšlenku prostě okamžitě vymazat. Nadobro. Když se mi vrátí, smažu ji zase. A tak pořád dokola, až je nadobro pryč. Někdy se ty mršky rády vrací.
Přání se plní. Něco si přej…
