Já jsem podávání prvního jídla odkládala, protože jsem vůbec netušila, co jsou to příkrmy, jak se to dělá a co může moje miminko jíst.
Vím, jak je těžké začít, hlavně v případě, když nemá maminka dostatek informací. I jaké to je, když se nemáte s kým poradit ani podělit o své obavy.
Měla jsem spoustu otázek a obav, které jsem nemohla pustit z hlavy a bránily mi pustit se do příkrmů:
Ale teď už k těm mým obavám a otázkám, které mi bránili pustit se do příkrmů, a jak je překonat.
1. Jak mám jídlo miminku podávat? Lžičkou nebo do ruky?
Já jsem vlastně netušila, že je i jiná možnost než miminko krmit jinak, než mixovanou stravou. Takže to nebylo mé největší dilema.
Já jsem řešila, že nechci dítě do jídla nutit, ani ho přesvědčovat a běhat za ním se lžičkou. A hlavně jsem chtěla, aby syn jedl rád.
Pokud řešíte, jestli je pro vás a vaše miminko lepší ho krmit nebo ho nechat, ať se nakrmí samo, mrkněte na článek Lžičkou nebo do ruky?, kde najdete informace, které by vám mohli pomoct se rozhodnout.
Já jsem se rozhodla, že nechám syna, ať se nají sám už od 6. měsíce. A nelituji toho. Bylo to skvělé pro mě i pro něj. Oba jsme si společné jídlo užívali.
Dělám si to tak, jak to vyhovuje mně i mému miminku.
2. Kdy začít s příkrmy?
Asi vás nepotěším. Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Mohla bych napsat kolem 6. měsíce a pro některé děti by to tak bylo správně. Ale některé se na jídlo vrhá už v 5. měsíci a jiné otálí do 7. nebo i později.
Každé dítě je jiné. V tom je ten zádrhel. A zároveň kouzlo dětí, které nám ukazují, že každé je jedinečné, stejně jako my sami. Jen se to někdy bojíme ukázat.
Pojďme děti přijmout takové jaké jsou. Ať jsou v jakékoliv fázi vývoje, šikovnosti nebo odvahy. Zkusme se ubránit jejich porovnávání s tabulkami a ostatními dětmi. Pozorujme je a naslouchejme jim.
A ony dám dají vědět, kdy je ten správný čas. Já vám neřeknu KDY, ale řeknu vám, JAK poznat, že je dítě připravené (viz bod 3.).
Pozoruji své dítě a naslouchám mu (nejen ušima, ale i srdcem a očima). Dá mi včas vědět, že je už na jídlo připravené.
3. Jak poznám, že je dítě připravené přejít na tuhou stravu?
Nejvhodnější je počkat, až je dítě na jídlo připravené. Jak se to pozná?
Dítě už zvládá jakýkoliv předmět chytit do ruky a dopravit do pusy. Natahuje se po mém jídle. Začíná si ho dávat do úst a ochutnává. Více v článku Jak poznám, kdy začít s příkrmy?.
Pokud si myslím, že už je čas začít s příkrmy, jídlo mu nabídnu. Když chce, ochutná. Pokud ne, je to v pořádku.
Řídím se svým dítětem. Jídlo mu nechci nutit, ale ani ho od jídla držet dál, když už chce jíst.
Jídlo nenutím, jen nabízím. Dítě se rozhodne samo.
4. Jak poznám, že dítě připravené není?
Někdy si prostě nejsme jisté. A nemůžeme vědět všechno. Někdy nás k některým krokům donutí tlak okolí a pak toho litujeme.
A i ty slepé uličky, které vidíme jako chyby jsou dobré. Protože kdybychom nezjistili, jak to nechceme, jak bychom věděli, že ta cesta po které jdeme je ta dobrá?
Co tedy NEJSOU známky připravenosti?
- Dítě se v noci často budí.
- Moc pomalu nebo naopak moc rychle přibývá na váze.
- Je fascinováno, když vidí rodiče jíst.
- Neusne hned po kojení.
- Chce kojit moc často.
- Dítě je moc malé nebo moc velké (neodpovídá tabulkám pediatrů).
Dávám mu důvěru, že ví, kdy je ten správný čas.
5. Jak příkrmy ovlivní kojení?
Já jsem kojila na požádání a kojení po několik měsíců vůbec nebylo skutečným jídlem ovlivněno. Mateřské (ale i umělé) mléko je i nadále hlavním zdrojem energie a živin. Neměla jsem v plánu přestat kojit ve chvíli, kdy začneme s příkrmy.
Výhoda kojení na požádání je i to, že dítě si už od narození reguluje frekvenci a množství jídla.
Díky tomu i při přechodu na skutečné jídlo ví, kolik toho má sníst a kdy.
Pro děti, které mají kojení nebo umělé mléko načasované, to může být obtížnější nebo naopak způsob, jak převzít nad jídlem kontrolu. Pokud k tomu dostanou příležitost.
Některým dětem příkrmy tak zachutnají, že si o mléko říkají méně. Naopak jiné děti ještě po několik měsíců od prvního opravdového jídla jen ochutnávají a dál se hodně kojí.
Někdy může nastat i období, kdy dítě nechce žádné jídlo, ale pouze mléko.
To se může stát například při nemoci, růstu zoubků nebo jiné situaci, kdy se musí dětské tělíčko soustředit na něco jiného než trávení opravdového jídla. A tak je to v pořádku.
Věřím svému dítěti, že ví, co je pro něj nejlepší a podporuji ho v tom. Kojím stejně, jako doposud.
6. Jak zvládnou tlak okolí?
O jakém tlaku okolí je řeč? Myslím tím časté dotazy a „dobré rady“ rodiny, kamarádek i pediatra: „Už to tvoje dítě něco jí?“, „Začali už jste s příkrmy?“, „Já jsem moje děti vždycky na noc nacpala kaší, aby dobře spaly. Jak spí tvoje dítě?“, „Proč mu už nezkusíš dát rozmixovanou zeleninu?“, „My už jsme dávali ve 4 měsících ovocné šťávy, čaj a kašičky!“, „Chudák dítě, proč mu nedáš jídlo?“, „Jak dlouho chceš ještě kojit?“. A takto bych mohla pokračovat dál.
K pohodovému zvládnutí tlaku okolí, mi pomáhalo si ujasnit:
Proč ten tlak cítím a je mi to nepříjemné? Jak to chci já? Co je nejlepší pro mé dítě?
Věřím, že odpovědi na tyto otázky vám v tom pomohou. Pokud se chcete inspirovat tím, jak jsem si na ně odpověděla já, můžete mrknout tady.
Ujasním si, jak to chci já a ostatní mě nerozhodí.
7. Vůbec netuším, co jsou to příkrmy a co může moje miminko jíst.
Vím, jak těžké jsou začátky, zvlášť když člověk nemá dostatek informací. Možná jste na tom jako já a ve vašem okolí nebyly žádné malé děti, dokud se nenarodilo to vaše. Trošku šok, co?
A tak když se blížil čas začít příkrmů, investovala jsem spoustu času a energie do hledání informací.
Jaké jsou vhodné potraviny, jak jíst, co jíst, zaměřila jsem se i na výživu jak dětí, tak dospělých. Byly to měsíce intenzivního hledání a studování.
Pak jsem měla informací naopak až příliš a musela jsem se rozhodnout, co jsou ty správně informace pro nás.
Vy už se nemusíte pouštět do investigativního studia všech možných zdrojů, knih, online seminářů, odborných webů nebo kurzů. Už jsem to udělala za vás.
Snažím se tento blog i web postupně plnit vším, co jsem se za tu dobu naučila a načerpala, aby se ty správné informace dostali včas i k vám.
O tom, co jsou příkrmy jsem už pár článků napsala. Pokud tápete, mrkněte sem, tady nebo tuhle.
Mám pro vás další informace zdarma TADY. Nebo sáhnout sem pro BLW kuchařku plnou návodů, receptů a inspirace.
Není důležité vědět, ale vědět, kde tu správnou informaci najít.
8. Nemám se s kým poradit
Někdy je nejlepší varianta s nikým toto téma neprobírat, pokud má okolí opačný názor. Vždycky je možné najít jiná témata k diskusi, i když dítě, zejména prvorozené, je téma nejdiskutovanější.
Je těžké stát si za svým a ukazovat respekt a důvěru dítěti, když vaše okolí dělá pravý opak vám.
Proto doporučuji najít si alespoň jednu nebo více maminek, které to mají podobně, jako vy. Sdílejte své pochyby, úspěchy i třeba recepty a podporujte se navzájem.
To se lehko řekne, ale hůř udělá. Zkuste si to přát, třeba „náhodně“ potkáte spřízněnou duši na místě, kde byste to nečekali. Mě se to stalo, hned několikrát.
Například na kurzu pro maminky. Jen je třeba jít tomu trošku naproti. Doma nikoho nepotkáte. 
Teda vlastně ano, manžela. Tam je taky dobré být ve shodě, ale ani to není automatické. Vím, o čem mluvím.
Nebo zkuste pro začátek uzavřenou diskusní skupinu na Facebooku BLW v praxi: Prcku, najez se sám, kde maminky probírají vše, co s tím souvisí. A taky je tam vlákno na hledání BLW-kámošky podle toho, kde bydlíte.
Možná bydlí za rohem.
Podpora pro mě existuje. Stačí si pro ni dojít.
9. Nechce se mi do toho. To nemůžu stíhat.
To jsem si taky myslela. Ale… Spojila jsem přípravu jídla pro dítě s přípravou jídla pro sebe (vařila jsem jen jedno jídlo pro všechny) a navíc bylo vaření naše společná aktivita. A ještě nás to bavilo.
Díky tomu vzniklo spousta receptů na polévky, saláty, přílohy i různá další hlavní jídla, na kterých jsem si opravdu pochutnala.
Když jsem psala jeden z prvních článků na blog, napadlo mě: „Rodič se nají vždy, dítě se časem přidá.„ A za tím si stojím i dnes.
Dítě má přece jen pořád pravidelný přísun mléka, ale maminka ne. A proto je důležité, aby se v první řadě postarala hlavně o sebe.
Jako v letadle, když vypadnou kyslíkové masky. Nejprve si ji nasadí vždy dospělý a pak dítě. A to mi dává smysl. Co myslíte?
Najedená máma = spokojená máma plná energie.
10. Zvládne to?
To mě taky napadlo. Zvládne to malé miminko opravdu jíst samo? Zvládne.
Pokud se bojíte, že to nezvládne, a záměrně podávání jídla kvůli tomu odkládáte, zkuste zjistit čeho se přesně bojíte.
Mně většinou pomůže, když vím, čeho přesně se bojím a pochopím, proč se toho bojím. Když už to odhalím, pořád to nemusí být lehké zpracovat, ale alespoň už vím přesně, co řeším.
Co by to mohlo být?
- Máte strach z toho, že se udusí? Pokud ano, mrkněte na fakta v tomto článku, kde je i video s první pomocí, které zatím ještě nikdo nepotřeboval.
- Pokud máte obavy, jestli je miminko dost šikovné na to, aby mohlo jíst samo, tak zatím možná není. Ale když mu dáte příležitost si to vyzkoušet a každý den trénovat, tak bude. Dokáže to i vám.
- Pokud si nejste jistí, co může vaše miminko jíst a jak vlastně s příkrmy začít, mrkněte SEM, kde všechny potřebné informace najdete. ZDARMA.
- Nevíte co vařit, neumíte vařit, nebaví vás vařit? Mrkněte na BLW kuchařku, kde jsem shrnula vše, co potřebujete vědět o příkrmech do ruky, včetně snadných návodů a hromady receptů pro prcky i pro maminky. Stačí naházet do hrnce a zapnout minutku. Může to být opravdu jednoduché.
Dávám mu důvěru.
Skoro to vypadá, že je toho až moc najednou, že?
Někdo by si mohl říct, že jsou to zbytečné obavy. Možná ano, ale já jsem je opravdu měla a musela jsem je řešit. Pokud je máte taky, je to v pořádku.
Každý nový krok s dítětem je výzva i pro rodiče. A je přirozené, že může mít maminka obavy nebo cítit nejistotu. Jde přece o zdraví jejího nejdražšího miminka. Je to velká zodpovědnost.
Někdy taky mívám pocit, že žádnou další výzvu už nedám, ale když se mi podaří ji zvládnout, cítím se vždycky skvěle.
A tím nekončíme, pokračujeme… Pro více informací sledujte Facebook stránku Prcku, najez se sám nebo e-maily od mě.
Máte ještě nějaké otázky a obavy? Napište mi je sem do komentářů, do uzavřené skupiny, na Facebook messenger nebo na email gabi@gabrielahebka.cz.
Možná jsem je měla taky, jen už si na ně nevzpomínám. A možná má stejný dotaz jako vy i spousta dalších maminek, jen se nezeptají „nahlas“. Společně to překonáme.
