Už je ten správný čas přejít z mateřského mléka na zeleninu?
Dáváme dítěti prostor k tomu, aby se začalo samo otáčet na bříško, lézt, sedět, mluvit i chodit. Ke všem těmto vývojovým krokům dochází přesně v ten pravý čas. Ve chvíli, kdy je na to připravené.
Dítěti není třeba pomáhat se postavit a přidržovat ho za ruce, aby se naučilo chodit. Naopak, je to nevhodné a může to mít negativní vliv na jeho správný vývoj, na čem se shodují i fyzioterapeuti.
Výhody pro děťátko, když jí samo už jsem tu uváděla. Takže o tom, že je to dobré už teď snad není pochyb.
Proč to můžeme vnímat u jídla jinak? Proč máme větší potřebu pomáhat a mít to pod kontrolou?
Rozdíl je podle mě v tom, že to jídlo musíme připravit a tak často přebíráme kontrolu i nad tím kdy, jak, co a kolik toho bude dítě jíst. A to je škoda.
Nejvhodnější je počkat, až je dítě na jídlo připravené. Jak se pozná, kdy začít s příkrmy?
1. Dítě už zvládá jakýkoliv předmět chytit do ruky a dopravit do pusy.
Začíná si ho dávat do úst a ochutnává. K tomu mu dávám příležitost, protože u každého jídla je s námi u stolu.
3. Řekne mi to 🙂
I když ještě děti v několika měsících nemluví, jsou schopné nám předat spoustu informací. Víme, kdy nejsou spokojené a kdy se jim něco nelíbí. Když něco chtějí, natahují se za tím, dokud to nedostanou. Poslouchejme řeč jejich těla, zvuky i mimiku. Umí toho říct víc, než si dokážeme představit. Stačí chtít rozumět.
První „sousto“ mého syna, které neochutnal
Jednou přinesla babička řízky k obědu. Já řízky vůbec nedělám a tak babička chtěla přilepšit svému synovi (tatínkovi Felixe), který mou stravou očividně trpí. 
Felix byl, jako vždy, s námi u stolu.
V nestřežený okamžik Felix chytil řízek do ručky, kterou pevně sevřel a už si ho cpal do pusinky.
Babička byla zděšená a už chtěla dát jakékoliv jídlo z jeho dosahu. Já jsem byla v klidu a hezky se s ním dohodla, že to není to pravé. Řízek mi odevzdal.
Já jsem díky tomu věděla, že už je čas začít. Ne s řízky, ale se zeleninou. Od té doby už se u nás řízky neukázali. Mně po nich smutno není.
Jak poznám, že dítě připravené není?
Někdy si prostě nejsme jisté. A nemůžeme vědět všechno. Někdy nás k některým krokům donutí tlak okolí a pak toho litujeme. A i ty slepé uličky, které vidíme jako chyby jsou dobré. Protože kdybychom nezjistili, jak to nechceme, jak bychom věděli, že ta cesta po které jdeme je ta dobrá?
Co tedy NEJSOU známky připravenosti?
- Dítě se v noci často budí.
- Moc pomalu nebo moc rychle přibývá na váze.
- Je fascinováno, když vidí rodiče jíst.
- Neusne hned po kojení.
- Chce kojit moc často.
- Dítě je moc malé nebo moc velké (neodpovídá tabulkám pediatrů).
Jak jste to poznali vy, kdy začít s příkrmy?
