Některé dětské jídelní židličky mají tolik komponentů, že nevíte, co s nimi. Jiné jsou dost „oholené“. Co je opravdu třeba?
Pultík alias stoleček
U pultíků jídelní židličky je zvlášť při metodě BLW opravdu dobré, pokud
má vyvýšený okraj.
Proč?
Protože i půlcentimetrový okraj dokáže zastavit spoustu jídla před padnutím na zem.
Velmi doporučuji pultík s okrajem. Může to ušetřit hodně jídla a
usnadnit dítěti jeho honění po pultíku.
Je dobré, když lze pultík výškově nastavit tak, aby se dítěti dobře sedělo.
Je dobré změřit si výšku stolu a výšku pultíku jídelní židličky (často to přesně zjistíte, až to koupíte). A pak může nastat několik variant:
a. dítě jí na pultíku patřícímu ke stoličce a pultík je nad jídelním stolem, kolem kterého tedy sedíte společně
b. dítě jí na pultíku patřícímu ke stoličce a pultík je ve stejné výšce jako jídelní stůl, což se zdá nešikovné, ale nijak zvlášť to nevadí. Jen je prostě jakoby stůl rozšířen o jeho malý stoleček.
c. Dítě sedí na jídelní židličce, která je přisunutá přímo k jídelnímu stolu a tím pádem vůbec pultík patřící k židličce nepotřebuje.
Opěra na nohy
O tom už jsem psala v zásadách správného sezení dítěte, ale tady ráda připomenu. Je to fakt dobré pro dítě, i pro vás a váš klid. 
Plastové židličky mají výšku opěry pro nohy často na pevno, někdy lze i nastavit. Volte určitě tu nastavitelnou.
Některé maminky si nemohou vynachválit tu plastovou jednoduchou z nejmenovaného skandinávského obchodu s nábytkem.
Ale ta je právě kvůli chybějící opěře chodidel opravdu nevhodná. Ale kutil si poradí, že jo.
Za mě je tedy taky dost nestabilní a dítě si tam nemůže vlézt samo. Což je podle mého největší mínus. Protože já preferuji samostatnost dítěte, jak to jen jde.
U dřevěných židliček ve většině případů opěrka na nožky nastavit jde hned do několika výšek a to se hodí.
Kšandy, popruhy a podobné držáky a svazovače
Kšandy mají sloužit pro zajištění dítěte, aby z židličky nevypadlo. A často se používají k tomu, aby z židličky neuteklo.
Pro mě ta druhá varianta je proti mému přesvědčení, že BLW metoda je o svobodě. A tak jsem kšandy nepoužívala vůbec. Navíc, pokud dítě u stolu s jídlem sedět nechce, možná o jídlo zájem nemá.
A taky za pár dní nebo týdnů se může vše změnit, pochopí, jak se to s tou židlí má a bude úplně v pohodě na ni sedět, když bude chtít.
Pak taky může přijít období, že je nejlepší z židličky vylézat, i když o to jídlo by zájem byl. 
V tu chvíli jsme se na nějakou dobu přesunuli k malému stolečku s malými židličkami a za čas opět zpět k vysoké židličce a všichni u velkého stolu.
Zpět ke kšandám…
Zmiňuje se o tom i hodně maminek, že kšandy vůbec nepoužívaly.
Některé používají jen proužek mezi nohama, protože se obávají, aby dítě neproklouzlo pod stolečkem na zem. Někdo používá, někdo vůbec.
Podle mě se to prostě zjistí až samotným používáním.
Podsedák
Řeší se spíše u dřevěných židliček, protože rodičům připadá, že by mohly být pro dítě tvrdé a nepohodlné.
Ale v porovnání s námi dospělými, stráví takto malé děťátko sezením u jídla opravdu málo času v řádu několika minut. Takže kvůli pohodlí opravdu netřeba kupovat.
Většina maminek si stěžuje, že podsedáky stejně sjíždějí a nedrží. To byl i náš případ a faktem je, že jsme ho použili pouze po sestavení židličky a pak zůstal ve skříni.
Ale syn chodil rád nahulatý a bez plen, protože jsme praktikovali bezplenkovou metodu a pak ho to někdy studilo.
Řešili jsme to tak, že jsem mu přes sedák dala plenu.
Některé podsedáky se také hodně špatně čistí. Zázračný potah prý má Hauck, který stačí otřít hadříkem a je úplně čistý. Jinak látkové je třeba poměrně často prát.
Schůdky (MŮJ TAJNÝ TIP č. 1)
Málo která židlička má po stranách šprušle, žebříček nebo prostě schůdky. Není to žádné přídavné zařízení. Je to prostě součást židle.
Určitě to mají židličky Hauck, kterou jsme měli i my (viz foto). Vůbec mě nenapadlo, jak praktické to je, když jsme to kupovali. Upřímně jsem tomu vůbec nevěnovala pozornost.
Ale pak jsme byly na návštěvě u kamarádky. Ta měla židličku velmi podobnou, ale právě bez žebříčku a tím, že tam byl napevno pultík, pro holčičku bylo nemožné, aby do židličky vylezla sama.
A tak to bylo pro ni omezující a pro maminku práce navíc s neustálým posazováním v podstatě samostatného dítěte.
Někde jsem zachytila, že někdo k židličce pořizoval nějaké stupátko, což v tomto případě není potřeba.
Jako učící věž (MŮJ TAJNÝ TIP č. 2)
Některé rostoucí dřevěné židle se dají použít jako učící věž.
Když jsme židli koupili, dlouho v ní syn neseděl.
Protože prostě ještě neseděl. A taky proto, že až už seděl, tak jsme jedli buď na zemi nebo u malého stolečku.
Židle byla v tu chvíli nevyužívaná. A já jsem přemýšlela o pořízení učící věže.
Jak jsem to udělala?
Snížila jsem stupátko (nebo sedátko) tak, aby když se syn postaví lehce dosáhl na linku v kuchyni.
Opěradlo na záda měl před sebou a pultík za sebou.
Není to ideální, ale použít se to dá. 😉
