Jak už o mě víte, vařím pro sebe a pro syna většinou ze základních surovin. Náš jídelníček je postavený na zelenině, ovoci, obilovinách a luštěninách na milion způsobů. A to můžete i vidět na mých fotkách na mém profilu prckunajezsesam na Instagramu a na stránce Prcku, najez se sám na Faceboku.
Někdy si dáme doma i maso nebo třeba zákys. V restauraci nebo na cestách to neřeším. Když mám volbu, většinou volím zeleninové jídlo. Když nemám, dám si s chutí místní specialitu nebo cokoliv na co mám chuť.
Vařím každý den, ale nevidíte ode mě příspěvky o jídle úplně každý den. Proč? Co teda vlastně jíme, když se nedíváte?
1. vařím víc porcí
Snažím se vařit tak, abych si jídlo dala 2x. 3x už mě to moc nebaví, ale 2x je to fajn. To znamená, že druhý den nemusím vařit oběd nebo večeři. A to mě baví.
Vím, že spousta lidí nerada ohřívá a že se tím zabíjí živiny v jídle, hlavně v zelenině. Já jsem ochotná dát si dobré jídlo trošku ochuzené o živiny a získat tím čas navíc.
Nepoužívám mikrovlnku, protože se mi ohřívání v ní nelíbí. Jídlo ohřívám pomalu v hrnci tak, aby neprošlo znovu varem. Některé se dá jíst i studené nebo při pokojové teplotě.
2. nechce se mi vařit, jíme venku
Někdy se mi prostě nechce být doma jen kvůli tomu, abych uvařila. Nebo mám nějaký plán mimo domov a nestihnu jídlo připravit den předem, abychom si mohli vzít jídlo sebou. Tak to prostě neřeším a koupím něco venku. Jdeme do restaurace nebo si koupíme něco po cestě.
Přijde mi to osvobozující. Je pravda, že v době, když nás trápili alergie, to tak moc nebylo. Odvážila jsem se to dělat jen výjimečně a necítila jsem se u toho dobře. V restauraci byl vždycky problém dohledat, co v tom jídle vlastně je a personál nebyl moc ochotný se o tom bavit. Obtěžovalo je to.
Nakonec jsme se vždycky dohodli a my se najedli. Donutilo mě to vytipovat si několik restaurací, kam se dá zajít kdykoliv se mi nechtělo vařit.
3. nechce se mi vařit, nevařím
Někdy se mi ale vůbec nechce vařit a trávit čas v kuchyni ani jít do restaurace. No a v tu chvíli prostě nevařím. Dáme si něco studeného. Třeba chleba s máslem a syrovou zeleninu k tomu.
To, že musí mít dítě každý den teplé jídlo je super. Ale jednou za čas se to prostě nezblázní.
4. mrazák to jistí
Co je v mrazáku, to se počítá. Mražená zelenina je někdy lepší než nekvalitní kupovaná čerstvá. Hlavně v zimě.
Proto mám vždy v mrazáku hrášek, někdy i zelené fazolky nebo kukuřici. Ale hlavně si tam sem tam odložím už nějakou připravenou luštěninovou placku, nějaké hotové jídlo nebo cokoli, co zbyde a je vhodné ke mražení.
To je pak radost, když to najdu.
5. dám tomu vaření max. 10 minut
Někdy nestíhám nebo vím, že je potřeba jídlo teď hned okamžitě. Třeba když je nutné po návratu tatínka z práce ještě zajít na hřiště a pak se oba vrátí úplně vyhladovělí a já nic nemám připraveno. Pak nastoupí moje bleskovky. Nejoblíbenější je rýže s hráškem. Takové falešné rizoto. Navíc je to prckovo oblíbené jídlo. A když mám zbytek rýže ze včerejška a v mrazáku hrášek, není co řešit. Jídlo je na stole za 3 minuty!
6. jíme zbytky
Miluju, když něco z oběda nebo večeře zbyde. Hlavně, když to bylo dobré jídlo. Většinou mám zbytky od různých jídel, tak to dám dohromady a je z toho super kombo.
Dost často si z nějakého jídla druhý den vytvořím úplně jiné. Z polévky se stanou noky, z ovesné kaše sušenky a z pečené zeleniny omáčka k těstovinám. A to mě baví.
7. nevařím já, ale manžel
Jednou týdně nebo jednou za 14 dní si doma děláme maso. Většinou je to na přání manžela a on ho taky většinou vaří.
Když to nevařím já, nedávám to na svůj Instagram prckunajezsesam ani na mou Facebook stránku Prcku, najez se sám. Najím se dobře, ale nevařím.
8. vaří babička
Máme babičku, která moc ráda uvaří a přiveze nám to. Neděláme to moc často, ale někdy se to hodí.
Tak teď už víte, jak to dělám, že se vždycky dobře najíme, i když nevařím. I tak je spousta situací, kdy vařím, ale nesdílím fotky jídel. To je když…
Opakuju recepty
Některé recepty vařím pořád dokola, protože mi prostě chutnají. Někdy si je i vyfotím znovu, protože to jídlo vypadá prostě dobře. Nesdílím je, protože už tam ten recept nafocený mám. Co je to za inspiraci plnou stejných receptů, že?
Jídlo se podaří, ale…
To se mi stává poměrně často. Buď už mám hrozný hlad já nebo syn a prostě není čas ani na rychlou fotku. Prostě není.
Někdy se o fotku i pokusím a je třeba pěkně rozmazaná nebo to prostě nevypadá dobře. A poslední dobou mi čím dál víc se stylingem jídla pomáhá syn, takže to dopadne jako na této fotce a tu nesdílím.
A když je to fakt dobrý, tak mám aspoň důvod uvařit to znovu. A příště to vyfotit a ukázat to i vám.
Jídlo se nepodaří, tak nefotím
Někdy se to prostě nepodaří. Někdy i osvědčený recept nevyjde. Nebo jídlo, co vymyslím mi nechutná. A tak vám to nepodsouvám, i když to vypadá hezky na fotce.
Když se mi to nepodaří, tak se tím netrápím. Dřív jsem byla na sebe naštvaná, pořád jsem o tom mluvila, jak jsem to měla udělat jinak a jak líp. No, a to mi moc nepomohlo cítit se líp. Teď už to nedělám.
Jsem na sebe hodná a odpustím si to, že jsem udělala chybu. Jen to prostě nevyfotím a nepošlu to do světa, protože si za tím nestojím a není to inspirace pro ostatní.
Někdy je to zase chuťově moc dobré, ale na fotce to vypadá hnusně. No a v tom případě to teda taky nesdílím. To je jasná věc.
To je pro dnešek vše, přátelé…
