Dost často dostávám dotazy na téma riziko udušení. Až to skoro vypadá, že metoda BLW může dítěti ublížit. A když je dítě krmeno lžičkou je to bezpečné.
Jak je to doopravdy? Co je za tím? A jak to zvládnout?
Rozhodla jsem se, že to celé sepíšu, ať se k tomu dostanou i ti, kdo se bojí zeptat. Nebo ti, koho to netrápí, ale mají třeba starostlivé babičky nebo tatínky.
Tentokrát jsem přizvala i odborníka na první pomoc, který tě naučí, jak v krizové situaci prckovi pomoct. Věřím, že to nikdo z nás nebude potřebovat.
„Chci mého prcka nechat, ať se krmí sám. Moc to chci. Vím o všech skvělých výhodách pro něj i pro mě. Mám to nastudované, dokonce už mám i přesný návod v podobě jídelníčku na první měsíc. Ale pořád se mi do toho nechce. Mám strach!
Bojím se, že to nezvládne. Bojím se, že se udusí. A já nebudu vědět, jak mu pomoct. Cítím tu obrovskou zodpovědnost za toho malého tvorečka.“
Je to úplně přirozené. Většinou strach pochází z něčeho neznámého nebo z nedostatku informací. Proto jsem ti tady sepsala trochu teorie, která pomohla mě. Jednou jsem to přečetla a uvěřila. Třeba to pomůže i tobě.
Pokud nestačí jen si o tom číst, mám pro tebe i video přímo od lektorky první pomoci. Naučí tě, co přesně dělat při dušení. Myslím si, že je skvělé vědět, jak na to. I když si samozřejmě všichni přejeme, aby se to nestalo. Je lepší být připravená, než překvapená. Tak jdeme na to.
Rozlišujme mezi dušením a dávením
Dušení není o nic pravděpodobnější u dětí, které se krmí samy než i u těch, které jsou krmeny lžičkou.
Pro dítě je těžší přijít na to, jak se vyhnout dávení, když jsou krmeny lžičkou, než když si dává jídlo do pusy samo. Přirozený obranný mechanizmus funguje tedy pouze tehdy, pokud má dítě jídlo pod kontrolou. Musí se nejprve naučit s jídlem jazykem v puse pohybovat, a to mu může nějakou dobu trvat.
Je třeba odlišit dávení a dušení.
Dávení
Při dávení dítě reaguje (kašle, prská). Znamená to, že to samo řeší a není třeba zasahovat. Při dávení se spustí reflex a zpětný pohyb, který vytlačí sousto od dýchacích cest, pokud je příliš velké na to, aby se dalo spolknout. Dítě otevře ústa a vystrčí jazyk dopředu (viz obrázek). Někdy je v puse vidět kousky jídla, někdy trošku ublinkne.
Dětem, které se samy krmí, to většinou vůbec nevadí a pokračují v jídle dál, jako by se nic nestalo. Tento reflex funguje i u dospělých, ale až úplně vzadu na jazyku.
U šestiměsíčního dítěte to není až tak daleko. Takže se reflex spustí dřív a ve chvíli, kdy je kousek jídla dál od dýchacích cest. Proto když se začne dítě takto dávit, zřídkakdy je v nebezpečí udušení.
Postupem času se u dětí spouštěč reflexu posouvá dozadu. Proto děti, které neměly příležitost s jídlem samy experimentovat a byly krmeny lžičkou, mají s kousky jídla vzadu na jazyku většinou problémy častěji.
Když se něco takového stane, počítej do 4. Do té doby si dítě většinou samo poradí.
Dušení
K dušení dochází při úplném zablokování dýchacích cest. Když se to stane, dítě začne automaticky kašlat, aby si je pročistilo. A většinou to zafunguje. Pokud je opravdu zablokování úplné, což je velmi vzácné, dítě není schopné ani kašlat a potřebuje s uvolněním dýchacích cest pomoct.
První pomoc
Co na to říká odborník?
„Nejlepší a nejbezpečnější pro uvolnění dýchacích cest je spontánní kašel,“ radí Lenka Havrdová, DiS., zdravotní sestra a lektorka první pomoci. „Je-li dítě při vědomí a efektivně kašle, nejsou jiné manévry potřebné.“
Při dávení tedy opravdu není třeba zasahovat, dítě to zvládne samo. V případě dušení je dobré uplatnit standardní postup první pomoci u malých dětí.
Tedy položit je břichem na své stehno a hlavičku volně přes koleno (z mého pohledu je to jednodušší uchopení pro začátečníky, viz obrázek) nebo mít dítě položené stejným způsobem na jedné ruce (viz video).
Bouchnutím do zad v oblasti hrudníku by se mělo sousto uvolnit.
Podívej se ale také na video, kde Lenka názorně ukazuje, jak poskytnout první pomoc nejen miminku při dušení.
Co by mohlo zvýšit pravděpodobnost udušení:
– dítěti podává do úst jídlo někdo jiný
– dítě sedí nakloněné dozadu
Důležité: nikdy nenechávej dítě, které se krmí samo, bez dozoru!
Možná je to zvláštní, ale já jsem z udušení strach neměla. A právě proto jsem to vlastně ani nezařadila, do e-booku „PŘÍKRMY jinak aneb BLW v praxi„. Byla jsem přesvědčená o tom, že to dítě si přece taky nechce ublížit a je schopné odhadnout, na co má a na co ne. A tak to taky bylo.
Synovi jsem umožnila, aby se krmil sám. Díky tomu měl jídlo pod kontrolou. To mu pomohlo, aby byl v bezpečí.
Zakuckal se za celou dobu u jídla asi tak 4x. V tu chvíli to bylo trošku napínavé, trošku jsem se bála. To je jasné. Ale nikdy to netrvalo déle, než jsem napočítala do 4. Vždycky si s tím poradil. Reflex je reflex.
Naopak mám pocit, že se mnohem častěji zakuckávají děti, které začínají kašičkami, co jsem tedy tak v okolí vypozorovala. Ale možná je to jen můj pocit.
Jaké jsou tvoje zkušenosti? Napiš mi je do komentářů.
Samozřejmě, že se nám stalo, že se syn zakuckal, když u nás byla na obědě babička. Jinak by to ani nešlo, že? Pro babičku to bylo těžké. Cukalo to s ní, ale udržela se. A syn to v pohodě sám zvládl. A hned se cpal dál.
Děkuji Lence Havrdová, DiS. za spolupráci na tomto článku. Lenka je zdravotní sestra a lektorka první pomoci, která vytvořila online kurz první pomoci. Provází v něm maminky krok za krokem první pomocí u všech závažných i běžných dětských úrazů a stavů. Jsem moc ráda, že souhlasila s mým návrhem zpřístupnit střípek z jejího kurzu zdarma v rámci mého článku. Myslím si, že je důležité, aby maminky věděly, jak mohou svým dětem pomoci. A mám radost, že ti můžu tyto zásadní informace zprostředkovat.
Přeji ti, aby jsi žádný z těchto zásahů nikdy nepotřebovala použít! Ale za sebe musím říct, že poté, co jsem sama jsem prošla kurzem první pomoci, jsem klidnější.
Zdroje: Kniha Vím, co mi chutná. Gill Rapley, online kurz První pomoc pro děti (mamain.cz a prvnipomocdetem.cz)
